Asi znáte ty divně růžové, stereotypem nadopované dívčí světy. Rozlehlé pláně plné květin, jezírka plná křišťálové vody, létající plameňáci, volně pobíhající jednorožci a hmatatelná atmosféra míru a kýče. A samozřejmě romantika. Buďte v klidu, dnešní článek bude pojednávat o univerzu tak drsném, že se i pemza Chucka Norrise musí obávat. Předpokládám, tedy spíš se mi chce pevně věřit, že každý z vás čtenářů někdy o W40k slyšel. Ale ani do sebelepší hry se nevejde zlomek toho, čím skutečně je. A věřte mi, že potkat tento svět mezi futry byste nechtěli. Za vesmírem, kam by se vletět bála i dlažební kostka, stojí firma Games Workshop. Warhammer 40 000 je ve světě profláklým a dlouho známým fenoménem (první edice miniatur vyšla v roce 1987), který stojí na bohatém příběhu, množství knih, modelech, hrách a široké fanouškovské základně. Ačkoliv značku v poslední době nejvíce zpropagovaly strategické hry z dílen Relic Entertainment a film, tyto střípky z mozaiky Warhammeru byly pouze logickým vyústěním dlouhodobých úspěchů hry s miniaturami. Takže ano, Warhammer 40 000 je mezi fandy znám jako kvalitní rts série, ovšem prapočátek současné slávy (a stále jeden z hlavních stěžňů majitelů) je v bitvách malých modelů a knihách. A to si nechávám stranou paralelního staršího bratříčka- Warhammer, fantasy lahůdku pro požitkáře.
Doufám, že nikdo nikdy nikde pod článkem nezmíní Však-Vy-Víte-Jakou konkurenční sérii začínající na S.
Příběh je prostý. No, to se sem asi hodí napsat, abych vás neodradil, ale opak je pravdou. Příběh je jeden velký vířící kolotoč událostí, některá mají na čele razítko dneška, jiná jsou zase archivní, stará a prastará desetitisíce let. Společné mají jen velké množství komparzistů všech ras a velikostí. Některé prvky se však opakují, takže než si zašnorchlujeme v rybníčku historie, zastavme se a prosvišťme si pár neněmeckých slovíšek.
--------------------------------------------------------------------------------
Císař není jen militantním Ježísem Kristem světa Warhammeru, ale i Bohem, jediným majákem ve tmě úpadku lidské rasy. Svrchovaný vláce celého pokolení, štít i katova sekera, pán nad životem i smrtí.
Chaos - éterické zlo, úpadek, závist, rozkol, tlení, úchylky, ponižování, obsese… prostě souhrn veškerých negativních pojmů, které se vám zaboří do paměti po shlédnutí tohodle. Chaos je koncentrace syrové energie, která tvoří Warp. Krom energie je to také souhrnné označení „fyzických podob“ Chaosu- tedy temných Bohů- Khorna, Tzeentche, Nurgla a Slaaneshe. Dále sem patří následovníci těchto zmetků, démoni a podobná havěť. Chaos je zkrátka Zlo, které mění a zabíjí vše poblíž.
Warp je paralelní dimenze, má mnoho názvů- „Moře duší“, „Warpspace“, žádný jej ale nedokáže přesně vystihnout. Ve Warpu platí vlastní pravidla a fyzikální zákony. Paralelní sok světa Warhammeru by se dal popsat jako rozbouřené moře plné smrtelné energie, kde jsou i ti nejsilnější psykeři snadnou potravou pro démony. Praktické využití krom strašení malých dětí? Díky vlastním pravidlům čas ve Warpu plyne jinak. Využívá se tedy k warpovému cestování, klasickému sci-fi dopravnímu prostředku, díky kterému za minimum času urazíte maximální vzdálenost.
Khorne, Pán Krve : Ztělesnění zloby, nenávisti…a násilí. Jakýkoliv brutální čin mu dodává jeho moc. Je živ z vražd a utrpení, ať už je mají na svědomí jeho přívrženci či nepřátelé. Je nejstarším a nejmocnějším bohem Chaosu. Hlásí se k němu barbarská individua, která upřednostňují hrubou sílu. Milk to the Khorne flakes!
Tzeentch, Pán Změn: Alfou a omegou jeho moci je magie, zrada a manipulace. Naslouchá myšlenkám každé živé bytosti a dobývá se do hloubek jejich myslí. Následovníci Tzeentcheho se spoléhají na sílu mysli a všudypřítomnou zradu. Prostě kouzelníci.
Nurgle, Pán Hniloby: Boláky, mokvající rány, mor, lepra, cholera a rýma, na to se musí připravit všichni, na kterých spočine jeho zrak . Ze všech svých bratří je Nurgle nejvíce okouzlen smrtelníky. Dary, které jim nabízí jsou ale vykoupené bolestí. Díky své moci mutuje následovníky do všech barev a tvarů, tu chapadlo, tu další ozubená tlama či morová svatozář. Jeho jednotky jsou groteskní, ale smrtelné.
Slaanesh, Princ Hříchu: Nejmladší z vypečené čtveřice. Mezi jeho pracovní náplň patří svody, touha, hřích, rozkoš a bolest. Hermafrodit s pifkou na Eldary. Jeho standartou je perverznost, nadrženost a úchylnost, kterou pevně třímají ruce slabosti smrtelníků. Není úchyl, je to Slaneesh, to je mnohem horší.
Kapitula: samostatná armáda elitních válečníků, kteří plní Císařovu vůli. Existuje mnoho druhů, početné i nepočetné, staré i nové. Systém kapitul nahradil po Horově kacířství systém legií, více méně početných jednotek zajišťuje efektivnější a mobilní válečnictví. A navíc je tak redukována moc jejich velitelů.
Vesmírný mariňák: elitní, geneticky upravený voják, kterého je i neozbrojeného těžké zabít. Aby taky ne, když má dvě srdce, upravené orgány a kosti. Je tím nejlepším, co dokázala lidská rasa za svou existenci vymyslet. Tedy minimálně na poli pěchoty. Mariňáci sou obrněnou pěstí lidské rasy. A také Chaosu.
Imperiální garda: lidé nahnaní pod Císařův praporec, nemají moc dobrý výcvik, výbavu a oproti mariňákům ani životnost. Jsou jich miliardy a velitelé jsou neúprosní. Klasická válečnická sorta ucpávačů kanónu. Ale i zde se najdou elitní jednotky, před jejichž noži a kvéry není radno sebejistě poletovat.
Psykeři: bytosti schopné užít svůj zvláštní dar a pomocí mysli a Warpu měnit své okolí. Ať už jde o klasickou levitaci, čtení myšlenek, nebo masakrování nepřítel ohněm a blesky.
Eldaři: lidem podobní mimozemšťané, variace sci-fi elfů. Jsou pružní, hbití a nemají skrupule vás postřílet zezadu svými hvězdicomety. Rasa skvělých psykerů, kdysi vládli galaxii, ale pak část z nich dostal do své moci Chaos (díky tomu vznikl Slaanesh). Teď vymírají, mají pramalou naději na to, aby zastavili Chaos a mladší rasy v zabírání jejich teritorií.
Temní Eldaři: Chaos spoutal jejich ducha a těla jim modifikoval tak, aby byli nejlepší v zabíjení všeho živého poblíž. Největší pifku mají samozřejmě na své původní příbuzné.
Tau: říše Tau je mladá, ale prodělala obrovský technologický skok, je to společenství několika ras, které bojují za „Vyšší Dobro“. Jsou vysoce technicky zdatní, mají ideály a nebojí se za ně položit život!
Orci: tupé bytosti se zelenou kůží, které mají orgasmus pokaždé, když něco můžou fláknout po hlavě, nebo do ní alespoň střelit bazukou. Svalnatí primitivové, které ale není radno podcěňovat. Jen málokterá bytost se může v boji tváří v tvář vyrovnat těmto zeleným lingvistikům.
Necroni: nemrtví kovoví kostlivci s lightstickama. Prastaří, neznámí, děsiví. Kam vkročí jejich armády, tam si ani nejodvážnější a nejlépe vybavení válečníci ostatních ras nemohou být jisti životem.
Tyranidi: organické společenství pod nadvládou vyšší inteligence. Každá z bytostí je oddanou, nemyslící, vraždící změtí drápů, chapadel, jedu a zubů. Tuze rádi žerou. A když žerou, tak pořádně a všecko co je v dosahu.
--------------------------------------------------------------------------------
Nuže, teď jste doufám takoví zmatení a jaloví, to je dobře. Teď totiž přijde to hlavní, jaký je ten příběh?
Současný stav věci je takový, že v 41. miléniu je lidstvo až po uši ve válce s každým, kdo se připletl do cesty (byť sem tam uzavře dočasné spojenectví). Takoví už prostě jsme. Žádný velký pochopení pro rasy s jinou anatomií a barvou, zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku. Pod nadvládou Císaře se lidstvo, toho času rozplizlé po takřka celé galaxii, snaží vyhladit xenosáky (alias emzáky) a zabít zrádce přeběhnuvší na stranu Chaosu. Do toho upalují a mučí své soukmenovce, protože zrádců je v každé paranoidní diktatuře mnoho a pokud si k tomu přičtete, že čas od času válčí i sami se sebou, máte takový roztomilý konfliktík, který hoří už tisíce let. Takové to je, nic pro naivky, pacifisty a pravdoláskaře. V tomto světě nevítězí vlídné slovo a pohlazení, nýbrž mašinkvéry a magie.
Pokud by vás zajímal nějaký sociologický rozbor společnosti, pak vězte, že Císař je opravdu svrchovaným vládcem, milovaný i obávaný zároveň. Po zraněních utrpených v boji s kacířem (příběh je o pár řádku níže), je udržován na živu jen díky pobytu na Zlatém trůnu, na kterém si hoví už hezkých pár tisíc let. Na hordu přívrženců dohlíží všudypřítomná Inkvizice, jež si v boji s kacíři (Ordo Hereticus), cizáky (Ordo Xenos) a démony (Ordo Malleus) rozhodně nebere servítky. Právní systém mají na starost Adeptus Arbitres, právníci s povolením zabíjet a to vše opečovávají legie písařů, archivářů a jiných pomocníků klasické byrokracie, která je ztělesněna Lordy Terry. O velebení Pána se stará fanatická církev- Adeptus Ministorum a technologickou stránku věci mají nastarost členové Adeptus Mechanicus. Těžko popsatelná stvoření, která snad kdysi bývala lidmi, mají v Impériu monopol na pokrok v technice. Právě oni stojí za veškerými tanky, letadly, vesmírnými loděmi a titány. Vše bylo podřízen jedinému...válce. Miliardy lidí stojí za Císařem, ať už ze strachu či fanatické víry, a budou stát až do samotného konce. Život jednotlivce nemá cenu a život miliardy o nic větší.
Bývaly ale časy, nebojme se říci elévské, kdy lidstvo nebylo sjednoceno pod zlatými praporci, bojovalo mezi sebou, pomalu zapomínalo na světlé včerejšky, degenerovalo a trpělo pod biči tyranských okupantů z vesmíru. Jakže to tenkrát bylo?
Toto je příběh z dávných časů, z časů mýtů a legend… Kdysi dávno se na Zemi narodil chlapec, je to už drahně let, stovky tisíc. Z lůna smrtelné ženy vzešel nesmrtelný psyker a pokuď věříte na sílu mistrné propagandy, tak byl Císař zplozen bleskem na posvátné hoře, kterou ihned po aktu zrození obepnula barevná obruč duhy. Dost pofidérních zásahů do historie. Již v těchto dávných časech někteří lidé pozorovali nečinnou, avšak neustále rostoucí moc Chaosu. Moudří lidé ovládající sílu mysli se rozhodli kontrovat a vytvořit entitu, která by se v budoucnosti dokázala vzepřít útlaku Chaosu a zabezpečit tak setrvání lidské rasy. Obětovali se a svou sílu vložili do Něj. Již od mládí prokazoval „Nový člověk“ těžko uvěřitelné schopnosti. Postupem času se lidská společnost vyvíjela, rostla a získávala nové znalosti. Císař byl mimo hlavní dění, jako zaujatý divák pozoroval běh dějin a tu a tam sporadicky zasáhl. Vědom si nebezpečí skrývající se mimo jeho svět, započal po staletích čekání éru, ke které byl předurčen.
Nastalo období, kdy se lidstvo už dále nemohlo rozvíjet a připravovat se na obranu. Ne, když nebude jednotné. Období sjednocení je časovým úsekem v historii Terry, kdy se o nadvládu přetahovaly skupiny válečníků. Císař se ujal tažení, při kterém postupně zabíral větší a větší území a na jeho stranu se přidávaly tisíce lidí věrných až za hrob. Sladkým plodem dřiny mu byla sjednocená Země, svatá Terra, a její populace. Ale zbytky rasy byly rozesety po celé galaxii a i ty bylo třeba sjednotit pod zlatý praporec, protože roztroušenost a nejednota je vodou na mlýn Chaosu. Císař tak stál v čele svých armád a bojoval, rekrutoval, konfiskoval jménem lidu, utlačoval a zabíjel. Díky své božské síle vybudoval Astronomican, psykerský maják, díky kterému se dalo „Mořem duší“ cestovat bezpečněji. Nikoliv však bezpečně.
Touto dobou se logické kroky k vytvoření geneticky upravených vojáků začaly pomalu protínat s realitou. Výsledkem byl projekt Primarchů. Tedy prvních geneticky upravených nadlidí, odvozených od samotného Císaře, kteří později převezmou válečnické otěže a pomůžou otci vykopnout Chaos až za hranice galaxie. Dvacet genetických modifikací živoucího Boha bylo hotovo, budoucí pyšní generálové se však Chaosu nelíbili. Lstí, klamem a magií se podařilo Primarchy mocnostem Chaosu unést a rozesít je po celém známem vesmíru. Slibně rozjetý projekt primarchů sice dočasně pohořel, ale získané znalosti bylo třeba využít! Místo ztracených supersynů se tak rozhodl, že si vytvoří vlastní superarmádu nadlidí, kteří nebudou tak silní jako Primarchové, zato jich bude několikanásobně více. Vítejte v časech „Prvního zakládání“, tehdy vesmír začaly brázdit legie plné válečnické smetánky vybavené high-tech udělátky, kterých by se lekl i Steve Jobs. Legiones Astartes připraveny k boji!
Nové armády se v boji osvědčily. Vyháněly emzáky z jejich děr, „osvobozovaly“ světy a pomáhaly nastolit mír a prosperitu. Při křížových taženích po celé galaxii Císař postupně nacházel jedince, obdařené zvláštní silou, kteří si doslova podmanili světy, na kterých se zčistajasna objevili...nacházel své ztracené Primarchy! To bylo radosti. Mladí muži plní elánu, polocísaři, byli postaveni do čela svých armád (každý z Primarchů měl svou legii odvozenou od jeho genetické informace).Téměř nic je nemohlo zastavit. Jen osmicípé cosi. Nejmocnějším Primarchem byl Horus. Dostalo se mu všech možných privilegií, ne náhodou, neboť byl ze všech Primarchů ten nejprimarchovatější. Zaujal Císařovo místo hlavního taktika a válečníka při kruciátách- šéfoval tak řemeslu, které jako jediné lidstvo dotáhlo k dokonalosti- kopání zadků. Sjednocené armády pod vedením ztracených synů kolonizovaly nové světy. Císař se mezitím vrátil na Terru, aby zde věnoval tajemnému projektu.
Retrospektivně vzato, Císař neoplýval empatií. Jeho nešetrné jednání s jedním z Primarchů (Lorgarem) odstartovalo katastrofu hereze. Během jedné akce byl totiž Horus raněn. I přes nadlidskou odolnost a regenerační schopnosti se rána ne a ne zahojit. Den za dnem se hrdý válečník ocital blíže konci. Tehdy, zřejmě po Lorgarově tahání za nitky, se mezi apatykáři jeho legie objevili kultisté z Davinu, kteří se nabídili, že Hora uzdraví. Zoufalí mariňáci souhlasili. Léčící proces proběhl úspěšně, ale běhěm něj k raněnému promlouvaly tajemné hlasy. Očerňovaly Císaře, poukazovaly na jeho nedostatečné vedení, velebily Horův um a věstovaly budoucnost, ve které on, pravý vůdce lidstva, sám převezme otěže nad svými poddanými. Šeptání zla popohnalo Hora, Fulgrima, Perturaba, Konrada, Angrona, Mortariona, Magna, Lorgara a Alpharia (celé je to krapet složitější, pokud někdo budete chtít, mohu to v komentáři vysvětlit celé a podrobně, pro většinu čtenářů je to však dostatečné) k tomu, aby se vzbouřili a vyhlásili válku Impériu. Nastalo období bratrovražedných bojů nejenom mezi věrnými a zrádnými Primarchy, ale i mezi vesmírnými mariňáky napříč vesmírem. Válka na život a na smrt v troskách říše, kterou nedávno společně vytvořili. Byl to krvavý a tvrdý boj, který Císař pomalu, ale jistě prohrával. I přes těžké ztráty na životech se kacířské armády, teď již plně v moci Chaosu, přiblížily na dosah Terry. Poslední z věrných bránili Palác a samotného Císaře. Zdálo se, že jejich boj je ztracen. Tehdy, v době nejvyšší nouze, se Císař rozhodl s hrstkou zbylých k protiútoku. Silou vůle svou skupinu dokázal teleportovat na poloprázdnou vlajkovou loď Hora. Skupiny se ale při teleportu rozdělily, když se vládce lidstva konečně dostal do řídící místnosti, nalezl mrtvá těla zbyku svých strážců a Hora, který právě zavraždil primarchu Sanguina. Začal souboj, který neměl obdoby. Jen málokdo v historii dokázal s Císařem takhle zamést. Po chvíli souboje ležel živoucí Bůh na podlaze, fatálně zraněn a čekajíc na finální úder. Ten nepřišel jenom proto, že jeden z přeživších kustodů zaútočil na Hora, který jej sice zabil, ale dal Císaři možnost ke konsolidaci sil. Následoval psychický výboj, který projel tělem zrádce. Na prahu smrti kdysi pyšný kralevic přiznal svou vinu a Císař mu uštědřil ránu z milosti. Souboj vyhrál, ale byl smrtelně raněn.
Po kacířově smrti se zbytky armád stáhly do míst, kde se Warp protíná s realitou. Tam vyčkávají na svou šanci . Do čela armád se dostal Abaddon, Horův nejoblíbenější válečník. Přeživší padlí Primarchové byli postupně, až na Konrada Kurze (kaput), povýšeni do stavu démonů. Hluboko v paláci byly trosky hrdého panovníka přesunuty na „Zlatý Trůn“. Tento záhadný výkřik psykerské a mechanické kooperace uživuje při životě křehké tělo vyvoleného. On sám, neschopen slova či pohybu, setrvává v hibernaci a modlí se za své Impérium, na které se sesypávají nepřátelé ze všech stran. Prozatím je vše v rukou Pánů Terry. Dokáže se Císař vyléčit ze zranění, která by každou jinou bytost zabila?...Ano? Ne? Nikdo neví. A vydrží jeho říše? Jisté je, že jeho říše oplývá fanatiky a nepřáteli, takže o zábavu je postaráno. „Be faithful! Be strong! Be vigilant!“
--------------------------------------------------------------------------------
Stručnou historii Warhammeru máme za sebou, přičemž podotýkám, že byla skutečně velmi stručná, stručná² a pokud se chcete dozvědět více, užijte příslušné odkazy, které jsou bohužel v angličtině. Plně si uvědomuji, že jsem jaksi "minul" Age of Strife, zapomnění technologií, dost letmo prolétl Herezí, nezmínil bitvu s démony a co to vlastně ten Trůn opravdu je, stejně jako dále nesleduji události po Císařově bitvě s Horem. Není na to místo, fandové vědí, těm nevědoucím rád vysvětlím mimo článek. Nyní je na čase si představit hry. Ať už jde o pc či ty "reálné". Společné mají vždy jedno- nikdy a pravděpodobně se tomu tak ani nikdy nestane, se jejich dějová linka přímo neprotla (neprotne) s hlavním dějem. Situace je taková, že příběh je povětšinou situován na periferii a současný stav věci (ochromený Císař, svět ve válce, Chaos daleko a přitom tak blízko) se nikdy nemění. Vždy jsou umístěny odkazy po tuctech, ale nikdy se asi nestane, že půjdeme zabít Abaddona (nebo padlé Primarchy). Pokud se podíváte na takové DoW, je to více než očividné. A přesto motivující a zábavné.
--------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------
Pokud se budeme bavit o ryzích hrách určených pro pc (a Commodore), první vlaštovkou byla hra Space Crusade (1992) od Gremlin Interactive. Následoval Space Hulk (1993), na který navázal Space Hulk: Vengeance of the Blood Angels (1995). Poslední dva zmíněné kousky jsou zajímavé především tím, že to jsou překvapivé kombinace strategie a střílečky. Pokud mi prominete lehký skok, zmíním zde onu další fps, tedy Fire Warriora, vydaného v roce 2003. Hru sice žurnalističtí krtci trochu za(po)kopali, hráči jevili o něco vřelejší city. Zpestřením bylo jednoznačně angažování rasy Tau jakožto hlavních hrdinů, což příjemně vyvětralo zatuchlinu spacemarinovského šuplíčku. Na druhou stranu, podobné emzáky najdete v každém dobrém sci-fi a abychom nekřivdili recenzentům, hra nebyla žádný zázrak. Do soudku akčních her bude ještě stoprocentně patřit hra Warhammer 40,000: Space Marine, vedle které, soudě dle videí a obrázků, bude klasická bezhlavá akční rubárna vypadat jako hlazení šedého koťátka. A teď do země Warhammeru zaslíbené, hurá na strategie. Pokud to zjednoduším, můžeme si je rozdělit na ty staré a nové. Ty staré mají samozřejmě mnoho fandů, takže termín starý použijeme jen v ohledu na datum vydání, ne na hratelnost. Zařaďme si sem: Final Liberation (´97), Warhammer 40,000: Chaos Gate (´98) a Warhammer 40,000: Rites of War (´99). Hry z dílen SSI, co k nim tak asi říct. Kdybych řekl, že už je hrají jenom fanatičtí fandové a nostalgici, tak bych byl v pytli hozen na exkurzi do Vltavy. Takže se zdržím soudů a nechám vše na vás, jediný titul, který jsem doma objevil na cd, byl Rites of War a upřímně, máte někdy retrospektivně vzato za to, že jste mívali herní vkus nadržené piraňi? Tak asi tak.
Ty nové tituly má, jak jistě všichni víte, na starost THQ a jsou to DoWácké „perly“ : Warhammer 40,000: Dawn of War (2003), Warhammer 40,000: Dawn of War: Winter Assault (2005), Warhammer 40,000: Dawn of War: Dark Crusade (2006), Warhammer 40,000: Dawn of War: Soulstorm (2008), Warhammer 40,000: Dawn of War II (2009), Warhammer 40,000: Dawn of War II – Chaos Rising (2010) a Warhammer 40,000: Dawn of War II – Retribution (2011). Jistě je máte v živé paměti, sám jsem jimi byl nadšen, spíš potěšen. A ačkoliv se mi nelíbí systém „hej fando, každej rok (ob rok) tě pupmnu za hru, ve který je minimum změn, jen pár jinejch panďuláčků a dobalancuju ti MP“, tak hrdě prohlašuju, že první DoW, DoW: Winter Assault, DoW II a DoW II: Chaos Rising jsem hrál jako o život. Fandou ostatních dílů jsem se nestal, i když takové Dark Crusade kvality neupírám. Je to na vkusu každého z vás. Nemá cenu tady jednotlivé hry rozebírat, na to si přečtěte recenze fundovaných Fuků. Pokud by vás zajímal můj názor na současnost a budoucnost W40k her z pohledu fandy a hráče, tak… Za prvé bych rád řekl, že datadisk Retribution mně nechal chladným, očekával jsem trošku něčeho jiného, ačkoliv tvůrce (či spíš fluff korektory) chválím za to, že zrušili systém vypadávání předmětů, které nejenom mně iritovalo stejně, jako vrchní knihovnici návštěva Koniáše se sirkama. Pokud nahlédneme do blízké budoucnosti, jako první se nám nabízí titul Space Marine. O něj strach nemám. Vlhké sny mnoha nerdů se vyplní a oni, oblečeni do keramitového kabátku, budou moct masakrovat hlava nehlava. Nemusíte být Sheldon Cooper, abyste titulu přiřkli, když už ne zářivou, tak minimálně světlou budoucnost.
V současné době mi není nic známo o další strategii, která vyplní čas na čekání DoW 3, pokud se ptáte na můj odhad, tak přilétne stejně jistě a rychle, jako frantíci ke Kaddáfímu. A snad tam znova vpletou možnosti Chaos corruption, což byl, a nebojme si to přiznat, asi nejlepší a osvěžující prvek Chaos Rising. I když v tom ledově vychlazenym kelímku byl flusanec nedotaženosti. Ovšem to jsou jen detaily, co bych já osobně kvitoval, to by bylo rpg ve stylu Mass Effect či Dragon Age 2 (samozřejmě bez prokletého dialogového kolečka, jehož korunu Zmaru doplňují ty zatracené ikonky…). Pokud si myslíte, že vymytá společnost a všudypřítomné maskáčové téma není dobrým námětem na postapo akční rpg, tak si dovolím nesouhlasit. Klasické schéma, pro W40k bych se nebál nazvat jej klišovitým: svody, boj, Chaos, Císař, boj, boj, šeptání, kacíř, boj, boj, kacíř nebo Císař?, vhodně okořeněný nějakou tou zradou, sebejistým démonem a haldou rozhodnutí, která by postavu mohla dovést třeba až před nabroušený nůž Kaplanů, by zde jistě zafungovalo na jedničku. Nebo, proč se nepodívat na pletichy a intrikánství úředních šimlů a jakožto hrdý fanatik/vlastenec nerozplést nějaké oplzlé Slaneeshovské Water Gate? Tolik možností. No, nedělám si iluze, že by mně z naší milé kotliny bylo slyšet až do doupat THQ a Games Workshop. Ááá, zase ten spacemarinocentrismus, ona by pouť Chaosáka, nebo dokonce snad zelené kůže, také nebyla špatná. Zato Eldary bych nezval, elfů je všude dost. Rpg za tyranida je asi utopií. Dialog: slint, slint, gurp a ječení obětí by na druhou stranu dnešní mládeži nenadělalo velké vrásky. Někteří by snad děj nazvali i oduševnělým.
Ať už máte názor na hry jakýkoliv, ovace fanoušků a zisky autorů jsou zasloužené. Nejsou to ty revoluční kousky, nevyvolávají davové šílenství, ale rozhodně jsou nadprůměrné. Minimálně. A jak jistě všichni víte, v roce 2013 můžeme těšit na MMORPG Warhammer 40,000: Dark Millennium Online.
--------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------------------
Pokud se budeme bavit o nepočítačových hrách, lehce si načrtneme jen tři z nich. Space Hulk, Batlefleet Gothic a klasický Warhammer 40 000. Začněme posledně zmíněným. Možná se vám to bude zdát zvláštní, některým snad i zvrácené, ale stále po zemi běhá pár (a dle teřichů prodejců víc než pár) nadšenců, kteří místo bitek s pixely radši válčí mezi sebou na ostří plastu a kovu. Ti lidé mají chlebíček tvrdý a ruce často upatlané od lepidel a barev. Než se totiž mohou pustit do smělých bitev s tančíky a vojáky, musí si celou svou armádu nejprve slepit, nabarvit, sešikovat (berme to tak, že už pravidla mají našprtaná) a poté zahají festival hodů kostkou a chvatů se šablonami. Rozhoduje každá maličkost, každý centimetr, schopnosti a speciální výzbroj jednotlivých panďuláčků, či hod kostkou. Pravidla se po čase dolaďují, vydávají se nové edice a oproti pc hrám má 40 000 jednu velkou výhodu. Tím je lidský kontakt, když někdo zkusí podvádět, můžete to pořešit jaký pravý muž.Těžko v několika málo větách popsat kouzlo bitev s miniaturami, pokud vás ale třeba zaujaly obrázky, není nic snazšího než si vygooglit nějaký klub nebo prodejnu poblíž vašeho bydliště a jít se podívat, jak se to hraje. Ale nedoufejte, že v budoucích pěti tisících letech něco takového sami vytvoříte. To musíte nejprve věnovat duši peklu.
Battlefleet Gothic (rok vydání 1999) je podobná záležitost. Místo paňáců, v lepším případě drobné techniky, se vám do rukou dostane flotila vesmírných lodí. Tedy samozřejmě modelů. Space Hulk (rok vydání první edice 1989) je desková hra, která kombinuje kreativitu klasického Warhammeru (tzn. opět lepíte a barvíte) s herními pravidly deskových her. Výsledkem je situace, kdy se po palubě prastarého korábu po chodbách nahánějí tyranidi a kompanie terminátorů, vše má svá jasná pravidla, je zde méně možností co se tvorby armády týče, ale na zábavě to nemění nic. Warhammer 40 000 nabízí skutečně pestrou škálu zábavy, tyto tři zmíněné druhy s modely rozhodně nejsou jediné. A můžete si zakarbanit i karetní hru.
Stejně jako fantasy Warhammer, i jeho futuristického kolegu provází obsáhlý knižní doprovod. A některé z publikací jsou dokonce k dostání v češtině. Sice jich není tolik, aby fandové byli nadšení, ale rozhodně je to lepší, než rotomečem do oka. Pokud se vám universum líbí a chcete začít s něčím volnějším, pak vřele doporučuji sbírku povídek Do Malströmu. A pak se třeba prokoušete sériemi jako je Hvězdný vlk (mimochodem, hlavní hrdina je velice akční i na mariňáka), nebo třeba Gauntovy duchy, popřípadě Poslední šanci (tady ta čeština opravdu bolí, prostě to jsou Last Chancers), tedy romány z prostředí Imperiální gardy. Angličtinou vládnoucí jedinci si mohou literární rypáčky ponořit do obsáhlých, čtivých kousků jako třeba knižní nálože z Horus Heresy. K dostání jsou také velice zajímavé publikace jako artbookový omnibus Horus Heresy: Collected Visions, kde vás slovo po slově, obrázek po obrázku provedou celým Kacířstvím. Potěší i rozrůstající se rodinka audiobooků. Z hlediska Warhammeru a kinematografie stojí za zmínku snímek Ultramarines: A Warhammer 40,000 Movie. Spoustu lidí zklamal, mně osobně neurazil, z hlediska scénáristiky, vizuálního zpracování i originality čirý průměr, ale filmů s touto tématikou mnoho není, respektive nula nula nic, takže nakonec- buďme rádi alespoň za první vlaštovku.
Budeme muset končit vážení. A to je toho ještě tolik k nakousnutí a dokousnutí, no nedá se nic dělat. Pravověrní, kovaní fandové teď jistě spustí flejmy, poněvadž jsem něco zjednodušil, něco dost zjednodušil a sem tam něco vynechal. Znovu opakuji, vím to. Cílem článku ale nebylo popudit staré válečné psy, nýbrž ukázat, že Warhammer 40 000 rozhodně není jen Dawn of War a v komentářích vřele uvítám tipy a zajímavosti. No a třeba zase někdy nashledanou
